Palac jo, vyhoreni urcite, dlouhodoba bezvychodnost i zasadni veci, ktery jsem asi nemela cas a energii nikdy poradne zpracovat jako nemoc dcery, neplodnost, ztratu domova .. Projevuje se to ruznejma sebeznicujicima tendencema, ktery jsou spis nevedomy, treba prejidanim, sebesrazenim, furt me napada, ze nejsemjaksi dost dobra, bud pro nekoho konkretniho nebo vlastne pro nic, pro holou existenci ..pak, ze me to velmi casto proste slovne napadne, ze se nenavidim, pripadne ze nenavidim svuj zivot. Pritom ale ja se dovedu ze zivota velmi radovat, to mam prirozene, tesit se na vsechno, hodne se furt smeju, spousta veci me bavi. Jedna kamaradka mi furt rika, ze pestuje sebelasku, jako ja si pod tim nedovedu vubec nic predstavit, co to jako je, to je mi naprosto cizi...