Vybírala bych:

1. kam hodláte vyrazit - zda na upravené tratě nebo prostě za chalupu do terénu.

2. jestliže na upravené tratě: bruslařské jsou sympatické v tom, že jsou krátké a jezdíte-li např na kolečkových bruslích, tak si to užijete. Jestliže ale ne, tak /nevím, kolik je vám let/ začít s bruslením není úplně snadné a hlavně ty běžky se mimo upravené tratě moc
nehodí (boříš se, ničíš si je). Klasika - jsou delší, tím pádem "méně" obratné, ale zase prolezeš s nimi i neupraveným terénem, unesou tě. Kombinované (mají moji kluci) - profík řekne, že je to kočkopes, ale nám vyhovují. Roli hraje i vaše váha - běžky se dříve kupovaly podle výšky člověka, dnes spíš podle váhy - někteří výrobci /např. Fischer/ mají na webu tabulky a docela to sedí. V některých obchodech (zkušenost kamarádů) stále cpou lidem běžky + 20-30 cm na klasiku, což je pak v terénu problém se s tím vytočit...

2. jestliže mimo tratě, prostě všude, kde je sníh (MM na kolečka nedostaneme, do roští na běžkách vletí nadšeně...), tak můžete uvažovat i o takových širších běžkách /omlouvámm se, vypadl mi název - turistické?/, které jsou super v tom, že jsou o trochu širší než ty do stopy a můžeš je mít kratší i než jsi ty /opět rozhoduje váha, aby ses nebořila/.

3. ty vlčí pásy, nebo jak se tomu říká neznám, ale šupiny už nikdy - koupili jsme to kdysi dětem a na ledě to stejně klouzalo a nešlo to přes šupiny namazat. Ale zase záleží, jestli jste ti, co na ledovou horu vyrazí. My ano, takže holt postaru mažeme a mažeme (a nadáváme ).

4. Ideál, který praktikujeme my - staré běžky (kameňačky) na terén za barákem nebo na jaro, podzim, kdy je to běh po hroudách, nové, pěkné (nemáme tedy bruslařské, nikdo z nás vyloženě jen nebruslí) na hory...