Jak zde píší.
Naši králíčci nikdy nebyli uplně mazlové. Uměli kousnout a dost citelně kopnou zadníma nohama, nebyli vhodní na chování a dětské taháním, uměli se bránit a jsou křehcí, i z pádu z dětské náruče hrozí zlomeniny.
Po pokoji a po zahradě běhali na volno, přišli na zavolání. ALe na té zahradě měli tendence divočet, týden na zahradě a už přestali chodit na zavolání a bylo těžké chytit a to přes noc chodili domu k dětem.
Bylo z nich hodně, jako fakt hodně, chlupů. Hlavně od bílého to byl pokoj jak zasněžený. Chlupy jsou hodně jemné, špatně se u klízeli.
Králík je dekorativní zvíře, ale dle mého dost hloupé, nějak mi k srdci nepřirostlo.
Pozor na dlouhosrstého králíka nebo rovnou Teddyho, jsou hodně nároční na udržbu.
Nikdy jsem neslyšela, že by měli být dva.

Dítěti bych možná spíš pořídila morče, podobný tupounek, ale bez tendence kousat. Ale dlouhosrstý se špatně udržuje, ale zas při česání drží, to by mohlo holčičku bavit. Morčata musí být dvě.