A ještě jsem vypozorovala jednu věc....ale to se současností nesouvisí...sny o autě.
Mívám ej dlouhou dobu...roky, desetiletí.

A pro mě jsou symbolické.
Vnímám Já člověka jako něco, co po narození dostane svoje tělo - "autíčko", s vlastním motorem, s vlastními senzory a palubním počítačem.
Čím víc se naučí ovládat auto, tím líp...mnoho lidí se ale nikdy ve skutečnosti nestane řidičem, ale nechá se ovládat palubním počítačem - rozumem a osudem, jede na autopilota.

No a ze začátků mých snů jsem sedávala na zadním sedadle toho auta, nedosáhla na plyn, na brzdu, na řadící páku, ani na volant. bylo to tak hnusný, že jsem si i díky tomu časem udělala řidičák. sny se přesunuly, už jsem seděla za volantem, dosáhla na pedály a tak, ale auto mě neposlouchalo. Šlapala jsem na brzdu, ale auto jelo dál...zatáčela jsem, ale auto jelo jinam.

Postupně se ty sny měnily, ale fakt to byla celá desetileté, možná 30 let?
Občas se mi dává, že špatně vyberu zatáčku a lehce škrtnu, v pitomých obdobích života se mi zdál, že jedu v protisměru proti náklaďákům a nešlo s tím nic dělat.
Nebo že stojím na brzdě, ale auto přesto jede lehounce pozadu z kopce.
Občas tam vnímám symboliku :).

Ale pořád ještě nejsem úplným pánem svého auta :). Ve snu