Nedávno se mi zdál černobílej film ve stylu prvních němejch filmů o tom, jak nějaká vzdělaná rodina z americkýho Východu usoudí, že by měla dětem pro obohacení pořídit nějaký pravý indiánský suvenýry. O prázdninách je vezmou na Západ a pověřej vyhledáním artefaktů nějakýho doporučenýho postaršího, snad bejvalýho? zálesáka. Ten se na tom dohodne s nějakým krátkozrakým indiánem, ten si všimne, že zálesák nosí brejle, zeptá se, co to je, vyzkouší a chce taky jedny. Zálesák se s ním dohodne, že mu je doveze o nejbližším úplňku a děti mu zatím svěří. Rodiče mezitím šílej.

Nekecám, bylo to skvělý představení. Ležel jsem ráno se zavřenýma očima a snažil si to přehrát a co nejlíp zapamatovat.

Pak jsem na ten sen-film myslel ještě několikrát při usínání a zdály se mi další podrobnosti. Třeba jedno dítě - kluk veze indián někam k jezeru nebo řece, tam sesednou a kluk se rozklepe, že ho tam chce nechat, aby ho sežralo nějaký zvíře. A střihla se tam klukova představa, jak ho honí bizon, on upadne, bizon odcválá, kluk zvedne hlavu, ale vtom se tam vynoří medvěd, plácne ho tlapou po hlavě a utrhne mu ruku, ze který cáká krev proudem. Pak si jdou s indiánem zaplavat.