Na dvoře zaparkované. Byl chudák ve stresu, první taková událost těsně před důchodem. Je upřímně nešťastný. Jenže já taky. Musím to nějak řešit, manžel je v Itálii, vozidlo "viníka" bylo služební, náhradní díly na Chevrolet se budou blbě shánět. Jeho nadřízený už je doma, auto stojí na dvoře. Mám to aspoň pořádně vyfotit a zítra jít za provozovatelem vozidla, tedy za svým i jeho zaměstnavatelem? Asi nám skončí parkování ve dvoře (i když jsem blbě nestála, blbě stál někdo z vedení, kvůli komu se musel řidič složitě otáčet...) Proč se mi jako vždy nechtělo dřív vstávat a nešla jsem těch 7 km pěšky.