"Tedy neznám čtyřkaře na nižším stupni, který vy na vyšším měl vyznamenání." A ty to nejak zjistujes a sledujes? :) Motivace u deti proste prichazi i odchazi. A i kdyby to bylo pravidlo (neni) to vyznamenani na vyssim stupni nejak vyznamne ovlivnuje dalsi zivot? Ja chapu, ze v devitce se znamky nekde prozivaji, i za nas (kdyz se koncilo osmickou) to tak bylo. Ale vubec si nepamatuju, ze by nekdo za mych casu na gymplu resil nejake vyznamenani? Mozna jedna uzkostna slecna, kdyz o tom tak premyslim. Ja ani moc nevim co kdo na vysvedceni mel, nekdo v nejakych predmetech vynikal to jiste, ale jinak bylo maximalne dobre nepropadnout. Na vejsku se delali prijimacky, znamky tenkrat nikoho nezajimali.

Chapu, kdyz dite mrzi, ze za dobrou praci dostava hodnoceni spatne, ze si jeho usili ucitalka nevazi, ze ma pocit nespravedlnosti. A tam bych se snazila nejak pomoc, protoze skolav tu chvili neplni, co ma. Ale obava, aby dite nezapadlo mezi "trojkare", takova ostuda? To mi pripada jako dost nestastny pohled na svet a nesmyslne zatezovani ditete.