Ropucho,

tak pro nás není obyvák "parádní pokoj", ale místnost, kde se dělá všechno.
V kuchyni se vaří a krmí kočky, při tom vaření si tam třeba vypijeme kafe, ale mám v kuchyni kotel na topení i teplou vodu, ledničku, myčku, varnou konvici, troubu, mikrovlnku, odsávač par - to všechno má tendenci různě v různém stadiu životnosti a akutního používání hučet, pípat, vrnět a tak. A to nemluvím o mlýnku na kafe, mixéru, bublání v hrnci... Zkrátka kuchyň je šumová, obýváme obývák, tam se hrají hry, pije kafe, kecá, kouká na Ster Trek, hnípá s kočkami a knížkami, šije, párá, stoluje (máme tam velký stůl), nezřídka i roztahuje účetnictví, notebooky, učení a tak (i když pracovní/psací stůl máme každá jinde). A další výhoda samostatné kuchyně konkrétně pro nás je, že se tam při složitějším vaření zavřeme a nemusíme pořád číhat, jestli se kočky nepokusí ukrást něco, co chystáme.

Kvůli tomu provoznímu kuchyňskému hluku bych nikdy nechtěla velkou spojenou místnost a zatím jsem potkala jen dvě, kde se mi to v provozu líbí a je mi tam příjemně - u Blanče a u našeho faráře.