Domluví se dědicové. Ono je to tak, že v závěti může být třeba napsáno, že tetička Štěpánka má zdědit soupravu růžového porcelánu a strýček Fanouš stojací hodiny. Jenže tetičce Štěpance se růžový porcelán hnusí a chtěla by radši ty hodiny a strýc Fanouš si zas klidně vezme porcelán. Nebo je v závěti špatně spočítán podíl neopominutelný ho dědiců a ti by podle zákona měli dědit víc, tak se ostatní dědicové domluví, jak to vyřeší, aby to nemuselo k soudu. A o tom se uzavírá ta dědická dohoda. Může se ale stát, že všichni dědici souhlasí přesně se zněním závěti, závěť je sepsána v souladu se zákonem a nikdo se nedohaduje. Přesto se to nazývá dědická dohoda.