Hodně ze zmiňovaného jsem nepoznala, protože od dob prváku na střední byla internetová doba, ale pamatuju si pamatuju spíš věci, co se mně dotýkaly na konci základky, tj hudba, hadry, boty a návody na vyléčení různých pupínků. Na hudbu se muselo čekat v rádiu, na boty a oblečení obíhat obchody a informace byly v jen v knihách. Když jsem si přála k narozeninám jet do Dálího muzea, tak mně maminka vyslala do města obíhat cestovky a shánět zájezd.

Když to vyprávím dětem, tak se ptají, jestli ty boty byly z dinousauří kůže a do muzea jsme jeli tím autem od Flinstounů na nožní pohon.