Nesouhlasím jen se slovem "každý". Dala bych tam třeba "většina", ale to by neznělo pěkně. Každý ne proto, že někdo prostě dostane v životě neskutečně naloženo. Stíhá ho rána za ranou, a s tím těžko něco zmůže. Ale většina lidí má podle mě celoživotní povinnost hrát s kartami které má, ale při tom na sobě až do smrti pracovat. Snažit se o změnu vnějších a vnitřních okolností, nepříznivých ku štěstí. Každý má celoživotní úkol prožít svůj život co nejlíp. Pro sebe. Žít co nejvíc tak, aby měl na konci ze svého života dobrý pocit. NIkde není dáno a určeno, jaký ten život má být a jak to štěstí má vypadat. To si každý musí určit sám a směřovat k tomu, aby byl se sebou a svým životem spokojen. Ostatním je do toho houby. Ale jinak "téměř každý svého štěstí strůjcem". Ostatní jsou výmluvy.