Susu, my máme na tohle štěstí na kulturních akcích.
Už si z toho děláme legraci, je to s železnou pravidelností. Společenský sál jemně šumí, nastrojení lidé natěšení na povznášející zážitek si decentně špitají, slavnostní atmosféra. Do toho se přiřítí někdo takový, jako popisuješ, a sedne si vedle nás/ za nás/ před nás. Muzikanti už ladí nástroje, napjaté ticho, a do toho stále jede hlasité vysílání typu "a já kupuji šunkový salám a Máňa kupuje párky a podej mi táto ty bonbóny".
A vždycky to vyfásneme v bezprostředním sousedství, protože dle Murphyho zákonů je jasné, že zrovna my to oceníme