Ale jo chápu, s tou "důležitostí" jsem to trochu přehnala. Protože to je nepříjemné. Protože to vnímám jako bezohledné a sebestředné. Ruší to, leze to na nervy. Třeba i dvakrát denně půlhodina hlasitého monologu o pracovních věcech a plánech. V určitém, dejme tomu neobvyklém oboru. Slyším každé slovo. Se mnou ho slyší celý barák. A celý sousední barák. A všechny sousední baráky. A taky ty baráky naproti. Celý blok poslouchá nedobrovolně monolog jednoho člověka, který si chtěl jen jít zavolat na vzduch. Normální je nerušit okolí a vyřídit si to v soukromí. Ale ne, trvám na tom, že ten člověk si musí připadat asi nesmírně důležitý, když má pocit, že ho musí/chtějí všichni poslouchat a nevadí jim to.