Tak mně se stává, že jedu do kraje, kde jsem vyrostla (obvykle na hřbitovy) a nemám kam zapadnout, už tam nikdo z mých blízkých nežije. Od lidí z dětství nemám většinou ani kontakty, mám je u těch, co se přestěhovali do města, fakt je tak nemístné zaklepat na vrátka a říct třeba "Ahoj, jak se máš?"

Nedělám to každý den (ani každý rok), pokud to udělám, setkávám se i se slzami dojetí (zřejmě, když jim docvakne, koho vidí)

Já neříkám, že lidi by měli žít víceméně v kibucu, z druhé strany proč takové bariéry?