Malachit, znám lidi, co jsou spokojený, když se druhým nedaří. Jak je to lepší, dítě se zlepší, začnou být útočný, a protivný. Dcera, když ji bylo skoro osm, řekly nám, že má lehkou ment. retardaci a IQ 69. Hodně jsem to tu řešila, jakou školu. Chtěli ji dát do specky. Nakonec šla do norm. základky, kde byla možnost přestoupit, až začnou problémy. Zvládala s IVP až do devítky. Vyšla s jednou trojkou a dvojkama. Jsme na ní moc pyšní. Teď dodělala normální prvák učební obor trojka z angliny jinak samé jednicky. Ale proč to píšu. Dokud byla problémova, furt se něco řešilo, jedna kamarádka mě utesovala, ale jak se zlepsovala, slyšela jsem od ní, že to není možný, že to je náhoda atd... Už to není kamarádka. Jsem na dceru moc pyšná, kam to dotáhla, myslím, že to IQ není, jak napsali, hodně se změnilo, moc jsme makali a hlavně ona. Přejeme hodně štěstí a na tu paní se vykašli.