Syn dostal klávesy v 11ti letech, bavilo ho to ve skole. Rok se učil sam a bylo videt, ze ma talent. Naučil se těžkou verzi Pirátů z Karibiku, bez not, jen poslechem. Pak jsme mu našli ucitelku, která studovala klavir v Rusku, klasická Ruska skola. S ni se rozjel neuvěřitelně, hral hodiny denne i v noci. Pořídili jsme digitální piano, ale samozrejme ten uhoz je jiny nez u křídla, takze nakonec po letech syn zajel do Vídně do továrny Feurich a vybral si konkrétní piano, strávil tam nekolik hodin a zkoušel je. Liší se i jednotlivé kusy stejného typu. Hraje složité veci, Rachmaninova, Bacha apod. Plus dela improvizaci, skládá vlastní veci, poslouchá klasiku nonstop. Jen tedy se nekolik let odmítal ucit noty a učil se koukanim na ucitelku Je mu 19 a rok studuje v Londýně matematiku a filozofii a piano na koleji nemel. Ted bude v byte, chtel bazarove piano, ale nakonec uznal, ze digi mu bude stacit, jen holt spis ty opravdu drahé. Na urcite úrovni je proste vse znát. Co chci rict je, ze i kdyz dite zacne pozde, muze hrat uzasne. Vsechny dalsi deti chodi ke stejne ucitelce, je geniální, uci skvele, vysvětluje vsechny souvislosti. Vsechny maji perfektní držení ruky, uvolněné zápěstí…a tedy jak maji srovnání hraní na digi a normalni, tak jednoznačně preferuji normalni. Digi maji na blbnutí se zvuky a koupili jsme jedno cestovní, ktere tahame po cele Evropě, aby mohly hrat denne