Nevím, jak je na tom babička jinak, tj. mentálně a co vše ji trápí, kolik vnímá.
Ale zkusím dát tip. Můj táta, byť o generaci mladší, je taky téměř ležák, v trvalé péči, s rozvinutou demencí, a taky často trápí sestřičky tím, že nechce jíst. přičemž on má velmi špatně kompenzovanou cukrovku, takže jíst musí, jinak mu hrozí kolaps.
Mám vypozorované, že to často souvisí se zhoršením psychické pohody. Pokud za ním přijde někdo na návštěvu, povídá si s ním, třeba ho různě pohladí, donese nějakou drobnost atd. a pak jakože spolu jíme, sní mnohem víc a lépe. Tj. třeba zkusit zajít za babičkou některá z vás, vnuček, projevit zájem, lásku a pak společně povečeřet. Mluvit o tom, jak jste rády, že ji vidíte, že jste se těšily na setkání a že se společně najíte atd...
Vím, že to nejde denně, ale třeba byste se mohli nějak vystřídat a zkusit zmírnit ten tlak "musíš jíst", kterému ona asi vzdoruje a udělat z toho hezké setkání, při kterém se mimochodem i nají
Moc držím palce, ať jde vše správnou cestou a ať se vy i babička trápíte co nejméně