Popsala jsi tu dost přesně mého syna kdysi. Nyní je mu 22let. A nic jako autismus ani náznakem.

Strašně mi to připomnělo, jak jsem z něj byla nešťastná.

Nemluvil. Skoro vůbec. Slyšel, ale nereagoval nic moc, dost podobně.

Nejedl kamení, ale pro změnu papír.

první co proběhlo okolo 2-2,5let, vyšetření na ORL- uzdička pod jazykem mu znemožňovala pořádně mluvit, ta se upravila postupně se nacvičili ty zvuky zvěře. Později logopedie do jeho 7let. A pak už mluva bez vady.

Tím jak nemohl mluvit, kvůli jazyku, my mu moc nerozuměli, nebo né vždycky, dostal hysterák, vztekal se bušil hlavou do zdi. Od 1,5-2,5let, to bylo tak strašný, že jsem si říkala, že bude úplně blbý.

A přijít se jí nemusí chtít, protože ji rušíte. Na to se mi osvědčila minutka. Tu jsem používala kdysi 2,5-3let do jejich skoro 9let. Když jsem potřebovala, aby uklidili hračky, přišli, tak jsem ji natáhla a oni tušili, že zazvoní a bude se dělat X nebo Y.
A na hraní mu stačila drobnost a hrál si s ní pořád.