Taky mám zkušenost s páčením odpovědi z dítka. Já navíc musím začít s tím, aby si dítko uvědomilo, že ho zřejmě něco trápí a proto se chová, tak jak se chová. A dítko začíná tím, že je v pohodě, pak si vymyslí nějaké odpovědi, aby matka dala pokoj a až když nedá, tak se občas k něčemu dopracujeme. Za ty roky se alespoň zkrátil mírně čas dolování, protože dítko ví, že to nevzdám. Nic náročnějšího jsem nikdy nedělala, připadám si vždy jak horník po šichtě.

Taky mi na začátku trvalo pochopit, že dítě nezlobí jen tak, ale že ho něco trápí, teď už jsem aspoň tohle schopná odlišit, ale ani jako puberťák to dítko občas stále samo nepozná.