Učitelé jsou v poslední době "á bout de souffle" a ani předtím se nechtěli míchat mezi znesvářené rodiče. Učitelku bych vynechala, nebo pokud by byla maximálně rozumná a znala bych ji osobně, pokusila bych se naznačit, že by bylo fajn, kdyby dotyčnému dítěti občas něčím pozvedla sebevědomí.

Podle mé zkušenosti by mohlo pomoci, kdyby se rodič dozvěděl, že o věci ví někdo třetí (nebo víc třetích), a že s tím nesouhlasí, že to považují za ubližování. A linka bezpečí je fajn nápad, tam člověku pomůžou utřídit si myšlenky.

Taky se mi líbil Dari příspěvek, tedy že právník by mohl a měl účinně zasáhnout. Pokud je spor ještě aktivní a rodiče řeší přes právníky, možná by se mohla podařit nějaká intervence třeba přes dítě (dítě je velké, tedy možná s ním právník sledujícího rodiče tak jako tak jednat bude). Právník by poté mohl sdělit sledujícímu rodiči něco ve smyslu "dítě vás děsně miluje a chce s vámi žít, ale jestli se protistrana domákne, že dítě sledujete kamerou, tak o něj nejspíš rychle přijedete a postěhuje se Slovensko".