Říkalas, že někdy je schopen se o tom i bavit, a říka, že se bude snažit.

A ptáš se ho v těch chvílích např:
- uvědomuješ si, jak tě vnímají děti, okolí?
- co ti dělá v životě radost?
- na co se těšíš, co planuješ?
- řekni mi, co v sobě cítíš, když se chováš tak a tak...

Má nějakou konkrétnější sebereflexi svého jednání a uvědomuje si, ve chvílích klidu, co v něm některé jeho stavy vyvolává?

Jinak tě lituju, musí to být hodně náročný život v tomhle. A rozumím ti, že si uvědomuješ, že být najednou sama nevyřeší všechno mávnutím proutku, budou jiné, taky nepříjemné starosti, a proto se ještě snažíš najít cestu, které by ho "probrala"..