fyzicky vjem je had, ktery se rozmotava z oblasti kostrce a protaci se kazdou cakrou, i kdyz jsi o nich nnic evedela, v zatylku vystoupi nad hlavu a utvori prilbu, zaroven prochazi vsemi ventricoly a tukne do lebky zevnitr nad nosem, cimz zjistis, ze neni jedine treti oko, ale nekolik nad sebou, podle tech jednotlivych drah. Naproste scifi. A zaroven je to neco tak osobniho, tak intimniho, co me akceptuje i se vsim, co jsem davno potlacila jako smesne a detinske, za co bych se hanbou propadla a najednou se nekdo ke mne tak laskyplne obraci, tady je ta sklenena kulicka v tom kanale, ja na ni nikdy nezapomnel, to bylo tenkrat to nejdulezitejsi na svete...a ja jen rvu a rvu...jak je mozne, ze me nekdo muze takhle milovat? vubec tomu nerozumim, to nelze, citim se naprosto bezmocna ....a pokorena a nevim. A nekdy je narocne normalne fungovat, pracovat, spousta dalsich na to navazujicich symptomu ruzne intenzity....Ale vim, ze je to uzdravujici v tom nejsirsim smyslu slova, harmonizujici....vseho ve mne, okolo mne, ten rozdil postupne mizi....neni to moje nebo nekoho jineho, jen je.