Jo a pokud jde o to trénování vlastním rodičem - možná to není ideální pro vztah mezi rodičem a dítětem, ale k úspěchu to vést může, vlastní dítě pohoníš víc, než partičku cizí ch a je lehké tomu věnovat hodně času, pokud to tvoje dítě baví. Já mám tedy nejvíc zkušeností z kolektivního technického sportu a tam tedy často v jednotlivých ročnících narození vyčnívají (vedle týmů z několika standardně kvalitních oddílů s profesionálními trenéry, kam se stahují nadanější děti) družstva, kde trénuje rodič/rodiče některých hráček. Sama jsem takovým týmem v dětství prošla - byli jsme v podstatě náhodná skupinka holek z malého města (později i okolí), z nichž výrazně talentovaná byla jedna a trénovali nás tátové dvou z nás (nešlo o mého otce), kteří se tím hodně realizovali, sledovali nové tréninkové trendy a nakonec jsme byly v našem ročníku až do 15 let nejlepší, později tak třetí v konkurenci různých sportovních center. Přitom jsme určitě netrénovali víc než ostatní (nebylo dost místa v tělocvičně a trenéři to dělali ve volném čase po normální práci), víc jsme jenom o víkendech hrály - obvykle za dvě věkové kategorie najednou plus všelijaké jednorázové turnaje. To byla naše výhoda třeba proti Pražačkám, tam to bylo stejné jako dnes - mnozí rodiče špatně nesou, když se hraje víc než 1 víkend v měsíci, kvůli odjezdům na chalupy a spol. U nás nikdo na žádné chalupy nejezdil a rodičům bylo jedno, jak často jezdíme hrát (až na rodiče jedné spoluhráčky, kteří postrádali její pracovní výkon v hospodářství, resp. nepřišlo jim správné, že se "ulívá z práce")