Půlko, ovšem ta situace s "výhodou neočkovaných", že "mohou" zůstat doma ze školy v karanténě končí v okamžiku, kdy má dítě nějaký organizovaný zájem, jako třeba sport. Jedenáctileté dceři opravdu nevadilo, že mají tento týden distanční vyučování kvůli karanténě (mají ho tedy všichni, i těch několik očkovaných plus "prodělaných"), říkala, že "když to není moc dlouho, tak je to příjemná změna", ale fakt hodně jí vadí, že zmeškala tréninky. Naštěstí je nakonec (po dvou PCR testech, protože na jednu karanténu navazovala další o dva dny posunutá) negativní, takže zítra na trénink už půjde a na sobotní turnaj taky, ale byl to stres a mně je po té loňské úplně marné sezózně líto každého tréninku. Dcera tedy cvičila doma (s kamarádkou v rámci videochatu), to jsem obdivovala, to já bych v 11 letech tu vůli neměla, i když mě sport moc bavil, ale samozřejmě to není ono.
Takže počítám, že po novém roce naběhne na očkování (stejně jí bude v dubnu už 12 a pak by to byl děsný opruz z testováním, nevěřím bohužel, že pandemický stav bude v únoru ukončen), i když tak strašně nesnáší jakékoliv vpichování jehly (můj argument, že očkování bolí míň než výtěr na PCR test, nechápe, pro ni je to prostě kvalitativně něco úplně jiného)