"prostě je možná na čase začít žít sama za sebe, převzít zodpovědnost a neschovávat se za pitomosti... místo zjišťování, která ochranná pomůcka je nejbezpečnější, zaměřit se na pocity bezpečí uvnitř rodiny (a tím myslím mámu a její děti, to je základní jednotka v téhle rodině)... přiznat si, že jen já sama mám možnost něco řešit a že to budu já, kdo za veškerá rozhodnutí nesu zodpovědnost... v našem věku už je sakra na čase..."

Rose, obecně máš naprostou pravdu, nejde proti tomu, co píšeš, nic namítnout. Ale tyhle rady, podané touto formou, v tu chvíli, kdy je Romana ráda, že je ráda, spíš sráží. Vycházíte z předpokladu, že by to, k čemu vyzýváte, udělat měla, ale nechce. Pochybuju, že tomu tak je. Už ti někdy někdo v situaci, kdy fakt nemůžeš, řekl: "koukej se smejkat?"
Já se docela divím, že se Mariko/Rose/atd., nebojíte...

Já to mám fakt jinak, už jsem kolem sebe měla x lidí podobně v průserech, věděla jsem, že jim nemůžu bohužel nijak pomoct, jen poslouchat, drobně potěšit, ale nevyčítala jsem a nesoudila. Ale já žila s depresívní matkou a nějaký čas s babičkou v depresi, díky tomu poměrně rychle začnu mít o člověka strach, a houknout na něj, aby se "sakra vzchopil", bych si prostě nedovolila.