Moje děti také bývaly překvapovány tím, co "řeší" rodiče jejich kamarádů, spolužáků... a matku mají co rodičku plus mínus 30 (jedno těsně před, druhé více jak rok po). První jsem co mimino piplala neskutečně pomocí knih, teploměrů, žehlených plen i pod hlavičku do kočárku a sedačky... no blázen, prostě. Čím byly starší, tím jsem byla klidnější. Už si pak řekly svoje, já taky, a nějak jsme to vykomunikovali. I s otcem. Ten byl mladší než já. Zemřel brzy - v 50. Naštěstí již byly obě děti dospělé, a jsou od té doby spíš oporou ony mně, než naopak. Tolik k výhodě mladých otců.