Val, já se v domě sama nebojím (to bych tu nemohla bydlet), a obecně jsem celkem nebojácný typ - jediný děsný iracionální strach si vybavuji jako cca 4leté dítě, že je něco nebezpečného pod postelí. Zpětně si to vysvětluji tak, že to té doby jsem spala na postelích, pod kterými nebyl prostor, nebo na zemi.
Jinak mám zřejmě jen racionální strachy, a dokážu je i racionálně rozpouštět tím, že pravděpodobnost je malá (tunely, lanovky, dítě které někdo drží na zábradlí balkonu, atd...).
Ovšem nevysvětlitelný zvuk v domě je racionálně vzato dobré dešifrovat - skutečně sem může něco nebo někdo lézt, nebo se něco pokazilo (utrhlo, zlomilo, prasklo...), a pak bych to měla řešit... pokud to tedy prostě nesvedu na kočku, a nic řešit nemusím