Libiku, určitě nejsi starší, než byla moje babička, narozená v roce 1907, abys za svého mládí nezažila u nás žijící černochy. Doma máme fotku z osvobození Rokycan v roce 1945, kde měli rekreační vilu a květnové dny tam trávili, protože to bylo bezpečnější než v Praze a na ní byl focený na motorce sedící americký voják tmavé pleti, který tam byl tehdy první a byl opravdu rarita. Ovšem jak jich tam pak pár zůstalo a jejich obliba byla vysoká, protože prostě byli jiní, tak časem jejich počet narostl. A to už vůbec nemluvím o studentech z Ghany, kteří v 70. letech studovali v ČSSR a hojně se tu družili s českými děvčaty /a zanechávali za sebou poměrně velké množství roztomilých míšených dětiček/.
Co se homosexuálů týká, tak jsem jich od dětství potkávala taky dost, hlavně v divadelním a tanečním prostředí, o některých jsem to věděla, protože byli nepřehlédnutelní a navíc tvořili se svými partnery stabilní pár, u jiných to vyplynulo až po revoluci, ale že by je někdo nesnášel si nevybavuji. Mluvím tedy hlavně o osmdesátkách a i trochu dřív.