Já myslím, že to není až tolik o těch známkách, ale jak jdou děti do školy nastavené. Prostě některé jsou soutěživé a dokáží se prosazovat do popředí, protože jsou třeba rychlé (první odevzdá diktát, písemku atd.).

Moje děti chodili na 1. stupeň do sour. školy. Paní učitelky zkouší ledasco. Obrázky, slovní hodnocení a pod.. Ale ono už je tohle zakořeněné u dětí z rodiny. To je něco, co předáváme my rodiče.

Poslouchám často "děti se mi smály, že jsem byla zase poslední:-(". To je naše dohoda s dcerkou. Ona často zapomíná háčky, čárky. Doma se jí to ale nestává, jen ve škole. Protože prostě chce být první. Dohodli jsme se v říjnu, že si dá pozor na to, že bude diktát odevzdávat vždycky jako poslední. Od té doby má ze čtvrtečních diktátů jen jedničky. V září začala 3,4,4. Pro mne je to znamení, že je něco špatně.
Vidí, že naše řešení přineslo ovoce a tak se ho drží, ale nikdy to nezapomene ve čtvrtek sdělit, že to děti komentovaly, že byla zase poslední.