Koníčku,

ono je to i o štěstí.

Bydlela jsem v bytě, kde na mě sousedka v noci bušila, protože dítě mívalo noční děsy a křičelo a plakalo. Dítě spalo se mnou v pokoji, takže když to přišlo, hned jsem vstala a utěšovala, ale ono to vždycky trvalo dlouho. a sousedka buch buch do zdi.

Ale ona bušila i když jsem otvírala a zavírala skříň. A to bylo v pokoji, kde dítě spalo, tak jsem fakt s ničím netřískala.

Po mně se tam nastěhoval šéf firmy a stěžovala si i na něj. Ona už byla v důchodu, v nějakém režimu, že už jí vyhodit nemohli, no ale stejně, ty byty patřily firmě, takže nakonec o všem rozhodoval ten šéf, na kterého si stěžovala.

Takže s touhle bys nevyšla ani ty.