Ráchel, asi jim ty mourovaté připadají moc obyčejné...i když my se synem tedy zrovna ty mourovaté a nebo celé černé milujeme nejvíc...a smůlu určitě nenosí, za těch skoro 20 let, co bydlíme v baráku, tak se nám tu na zahradě postupně vystřídali už 3 černí kocourci a žádnou smůlu nám nenosí, jenom radost a klid...aktuálně tu máme už odrostlé kotě toho předešlého kocoura, chodili sem ještě i spolu, když bylo malé, i s mámou...táta už není, máma taky před časem zmizela a kotě se zabydlelo u nás...má vedle na prázdné zahradě někde asi úkryt, pro jistotu i bedýnku u nás u dveří a mističky na jídlo a vodu...jakmile někdo přicházíme domů, tak se vždycky odněkud vynoří nás přivítat a vyloudit něco dobrého...ale už vyrostlo úplně divoce venku, tak se ochočuje jen veeeelmi pomalu, ale pokroky jsou , jeho táta ještě patřil nějakým lidem tady z ulice, kteří se odstěhovali a nechali ho tu...tak si adoptoval nás, časem sem začal chodit s černobílou kočkou a bylo z toho černé kotě...bývali tu občas na zahradě celá rodinka