Ještě mě napadlo - míra informovanosti. Válce v Sýrii byla věnována jedna zpráva ve zprávách. V Afghánistánu podobně. Válku na Ukrajině sledujeme téměř 24 hodin denně, v přímém přenosu, od první minuty, už téměř dva týdny. Je to prostě trochu i "naše" válka. Jsou to prostě trochu i "naši" uprchlíci.

Dále dobré zkušenosti s Ukrajinci. Jsou tu vnímáni jako skromní pracovití lidé s úspěšným zapojením do naší společnosti. Pracovníky Ukrajince zná každý. Pracovníky Syřany a další málokdo. Navíc spousta lidí, i obyčejných, má s Ukrajinci osobní pracovní zkušenost - zedníci, řemeslníci. Kolik jich nám tu postavilo naše baráky...

Taky často vidíme, jak se Ukrajinci dojemně loučí se svými dětmi a ženami a jdou bojovat za svou vlast a svobodu. Ta svoboda je i naše svoboda. Tak cítíme povinnost se jim o ty jejich ženy a děti postarat. Navíc Ukrajinský prezident umí emotivně žádat o pomoc. Takže každý chce pomáhat jak umí a může.

Já myslím na Ukrajince téměř při všem co dělám. Že to taky chtěli dělat a už nemohou. Na Syřany jsem tak intenzivně nemyslela.

Jinak tu zazněla spousta dalších hledisek a argumentů.