"Tady asi nic nového neobjevíš."

Občas ano. sice jsem už delší dobu v situaci, kdy to přijímám tak nějak pasivně, ale doufám, že se mi snad podaří se z té mé situace vyhrabat, a budu mít zas energii a chuť nové věci vstřebávat. a pak to, co snad mám někde v té hlavě uložené, tak nějak vypluje a něco z toho "použiju". Ať už v hlavě nebo v srdci.

(je to jako když se bavím s puberťákem. On na spoustu věcí nereaguje, obrací oči v sloupe, vysvětluje mi, jak to, co říkám je úplně špatně, jak já tomu nerozumím a on ano apod. A já musím v duch počítat, abych nevylítla. Ale pak třeba za dva roky najednou pochopí a dělá to, co tak popíral.Prostě k tomu dozraje.)