Popravdě dítěti bych nelhala.
To,že sis pořídila dítě se ženatým,nezodpovědným chlapem je tvoje rozhodnutí. Je to rozhodnutí,které má,ale dopad i na to dítě. Kromě toho,co tu už bylo zmíněno , že není dítě zajištěno pro případ toho,že by se s tebou něco stalo je to také třeba to,že se může v budoucnosti objevit nějaká rodově podmíněná nemoc. Může se stát,že bude potřeba kontaktovat otce kvůli nějakým zdravotním problémům a to už pak nevysvětlíš,že najednou kontakt máš.
Důvěru u dítěte máš jen jednu a pokud to pokazíš, jen těžko jí budeš získávat zpět. V každém ohledu bych chránila dítě a ne chlapa. Dítě má právo znát svého otce a samo se rozhodnout jestli ho chce nebo nechce ve svém životě. Čím bude dítě starší tím víc bude po tom otci toužit. Známe to třeba u dětí z DD.
Já se pomáhám starat o toho týraného chlapečka. Nikdy jsem sama od sebe o jeho rodičích nemluvila zle i když k tomu mám všechny důvody. Když se,ale sám zeptá,tak už mu nelžu. Řeknu mu,že u nich není,protože pořádná máma a táta se o svoje děti starají a neubližují jim. Ukazuju mu, jaké je to vyrůstat v prostředí,kde je milovaným,chtěným dítětem. Když se zeptá nebo mluví o svých rodičích,tak je nepomlouvám,ale pravdu úměrně k jeho věku mu řeknu. Až bude dostatečně velký,tak vytáhnu složku včetně fotografií a pokud o to bude mít zájem může se do ní podívat. Do té doby se budu ze všech sil snažit o to,aby z něj vyrostl normální, zdravý kluk. Já vím,že mámu a tátu mu nevynahradím i kdybych se rozkrájela. To je mi jasné a vím,že po těch rodičích prostě toužit bude hlavně v tom dospívání,ale nemůžu udělat víc,než mu dát tu rodinu a pocit,že se vším za mnou může kdykoliv přijít. Lhát mu opravdu nebudu obzvlášť,když jeho rodiče jsou takový šmejdi. Z mého pohledu na to lhaní nakonec dojedeš ty,protože dítě bude chtít znát pravdu. Na rovinu bych dítěti řekla,že otce má,ale otec má jinou rodinu.