Autem nejezdím, jezdím MHD a tam si sednu a vezu se a jediné, co musím, je vystoupit na správné zastávce. Kolikrát jsem si v práci uvědomila, že si z cesty vůbec nic nepamatuju a ani nevím, jak jsem se tam vlastně ocitla. Doma to musí po ránu všecko odsejpat, kdybych posedávala a hleděla do blba, asi bych usnula a nikam bych se nevypravila. Kdybych ale půl hodiny snídala, což jsem tak dlouho nikdy neudělala, musela bych o tu půlhodinu dříve vstát, což v žádném případě nechci. Teď už je to teda fuk, vstanu, až se probudím, a protože jsem úplně vyspaná, jsem taky úplně při smyslech. A nikam nespěchám, v klidku se nasnídám (během 10 minut) a povaluju se dál.