Kat naprosto souhlasím,ono se dobře radí druhým,jenže nikdy nikdo nedokáže popsat vše co se děje a bez souvislostí to vypadá jinak-většinou méně hrozně, takže to,že rodiči ujedou nervy, není tou jednou aktuální "klukovinou" nebo lží, ale důsledek řady předchozích situací,kde prostě pohár přetekl. A pokud je dítě "náročnější" tak rodič může dělat chyby i z nevědomosti,případně i díky některých "chytrých" rad od rodiny,známých,učitelek,(my jich už dostali mnoho a některé byli opravdu šílené) nebo prostě ho těch 1000 drobností semlelo tak, že nedomyslí následky co bude dál.
Tím že máme doma dítě co je dost náročné,taky jsme prošli podobnými stavy jako terapeutka,dokonce jsme i my skončili v situaci kdy měl zakázané skoro vše mimo kroužky-no ale k něčemu to bylo,pochopil že i on musí ubrat,pokud chce mít volnost a důvěru, ale stále je to dítě sociálně nezralé co nedomýšlí některé svoje skutky. Pro nás jako rodiče je to naprosto nepochopitelné,vždyť jsme ho vedli dobře,o všem poučili-zná důsledky špatných činů a přesto to dítě zase lítá v průšvihu, my jsme na infarkt a snažíme se rozklíčovat jako moc je pravda to co nám tvrdí on a ti druzí,protože evidentně je pravda zase někde uprostřed a plácáme se v bezmoci co s tím.O pocitech které jsme měli když jsme se o jeho průšvihu dozvěděli asi nemusím psát. V nejhorším období jsem to začali řešit i přes psychiatra,psychologa a terapeutku, aby jsme zjistili v čem děláme chyby a v čem je problém v něm.Dnes víme že kombinace vyššího IQ a emoční a sociální nezralosti je prostě problém,co ale nikoho nezajímá.