Cimbur,
jak popisuješ ten hlasitý smích, vzpomněla jsem si na jeden takový záchvat před pár lety, který mě popadl při naprosto nevhodné příležitosti - při ekumenickém modlitebním večeru. My v naší farnosti nejsme na tyhle veřejné modlitby jednotlivců moc zvyklí, sami za sebe vyslovujeme vlastní modlitby spíš na malých skupinkách, kde se důvěrně známe.
A tahle paní... placala hlouposti, hranicici s rasismem, xenofobii, povysovanim... Prostě bych k tomu nemohla dodat "amen". A najednou mi ta situace přišla strašně směšná. Úplný záchvat smíchu, který jsem dokázala potlačit zvukově, ale třeseni ramen jsem teda zabránit nedokázala. A sestra mě ještě popichovala. Nesedet tehdy uprostřed rady, utekla bych!