Myslím, že je zbytečné to diskutovat, prostě jsou lidé měštští a vesničtí, bytoví a barákoví...

Stejně jako psí a kočičí...

Každý má plné právo na to svoje a dobré je, když si tak žije.

Já, jako vesnická a baráková bych ve městě v bytě umřela. Za bydlení v Praze by mi museli platit...

A to důvěrně znám obojí, protože muž je městskej a bytovej, takže na střídačku trávím čas v obojím. Umím tedy ocenit výhody i nevýhody obého.

To nic nemění na tom, co jsem zač. Jsem prostě vesnická a baráková (a kočičí) a hotovo.

Možná, kdybych žila celý život v bytě a nic jiného neznala, tak bych to třeba ani nevěděla. Naštěstí jsem mohla žít celý život v domě a byt znám jen ze studentských let, tedy asi jen 8 let svého života jsem měla hlavní bydlení v bytě.

Jsem zvědavá, co si jednou zvolí syn, vlastně oba... Velký syn to taky má napůl - u maminky je v domě a u táty v bytě. Malý syn pendluje se mnou, takže taky tak. Oba tudíž mají šanci si důvěrně čichnout k obému a jsem zvědavá, čí geny v nich převáží...