Já jako matka vnuků jejich babiček to rozlišuju. Když se za námi babička zastaví, uvařím jí čaj nebo nabídnu víno a a o děti se starám já, i když ona si s nimi povídá. Když babička nabídne, že mi i pohlídá, je mi umožněno jít nakoupit bez vocasů. Nepochybuju, že s nimi tráví čas plnohodnotně. Jen když tu nejsem a dítě chce třeba napít, tu sklenici mu natočí babička.

Což je maličkost, ale pak tu máme přebalování, dítě se špatnou náladou, atd., kde je to víc o té péči. A to HLÍDÁNÍ se mi asociuje s tím, že babička hlídá, aby dítě nejedlo vajgly a necucalo střepy, nezakoplo, nelezlo z okna...
No a pak přijdou ty plnohodnotné momenty, když už je dítě velké a jde s babičkou třeba na výstavu, nebo s dědou řeže dříví, to nastává v momentě, kdy už dítě hlídat nepotřebuje.