Já jsem hudební dřevo a nesportovec, takže pro mě byly výchovy utrpení. Rozhodně bych byla měla hudebku radši, kdyby se mě nesnažili nutit zpívat a už vůbec ne před třídou. Za mě byl měly být výchovy seznamovací s oborem a neznámkované.
Na základce mě bavili dílny, vaření docela šlo, ale ruční práce jsem naprosto nesnášela, na to buňky ani trpělivost nemám a klukům jsem možnost pokračovat v dílnách fakt záviděla. Nechápu, proč by si každé dítě nemohlo vybrat podle svého zájmu.
Práce na školním pozemku povinně i o prázdninách taky nebyla má oblíbená činnost, stačilo, že moje rodina jsou na rozdíl ode mne nadšení zahradníci. O trhání a vázání statice mám noční můry do dnes.
Dítku výchovy nevadily, v monte to bylo tak nějak propojené a bez známek. Na gymplu se nemohlo dočkat, až se zbaví hudebky, i když není dřevo po mě, tak bylo ve skupině samých hudebníků s vyučujícím žijícím školním sborem a hudbou, takže bylo dost mimo.