libiku,
pauza ničemu nevadí.
Na hubnutí, byť s farmakologickou podporou, se musí člověk cítit a měl by být v pohodě.
Což Ty jsi nemohla být a řekněme, že důležitější bylo udržet se alespoň v základní rovnováze.
Až, pokud se rozhodneš, začneš znova, víš, co můžeš očekávat a jak s tou podporou naložit.
Hubnutí, redukce hmotnosti je z pohledu energetického příjmu a výdeje hračka.
To neznamená, že vlastní proces není velká dřina a když se nedaří, že je to známka nějakého osobnostní nedostatku.
Ale to máš, soudě podle jiných diskuzí, srovnaný. A to je fajn.

Ještě k té tmě, i když moje zkušenost souvisí jen s "tmou". Zkusila jsem Kavárnu potmě. To je projekt, kdy v naprosté tmě funguje kavárna, kde obsluhují nevidomí.
Jako neozdraví to asi nikoho, ale něco člověk pozná a i ty myšlenky nebo postoje může přehodnotit, přeskládat.