Před 30 lety mi bylo 18, akorát po maturitě a zapsaná na Úřadu práce, protože jsem se původně nedostala na VŠ. Tuším tak zítra by ovšem mohlo nastat 30 leté výročí dne, kdy mi pošta doručila už zcela neočekávané rozhodnutí, že bylo zvýšen počet studentů v ročníku a jsem nakonec přijatá na VŠ. Tam tedy moje životní úroveň byla taková z "ruky do huby", ale byla jsem naprosto šťastná, jak kvůli studiu, tak kvůli následujícímu přestupu do týmu nejvyšší soutěže v mém sportu. S tím byl spojený i malý příjem (říkalo se tomu "kalorné") a malé odměny za vítězství, ale stejně jsem žila prostě "studentsky" - obědy v menze, ke snídani rohlík s marmeládou, k večeři rohlík se sýrem nebo paštikou a rajče (večeře v menze jsem nestíhala kvůli tréninku, na koleji jsem žila bez lednice, se společnou kuchyňkou na chodbě. Pokud se šlo do hospody, dala jsem si pivo, nechutnalo mi, tak vydrželo jedno na celý večer
Pokud porovnám životní úroveň mé rodiny a rodiny našich v mém dětství, jsme na tom o moc líp, ale ani v dětství jsem si chudá nepřipadala. Na jídlo vždycky bylo, naši nekouřili, nepili, žilo se šetrně. S oblečením byl spíš problém, že na malém městě člověk holt měl, co se dalo koupit, o peníze až tak nešlo. U moře jsem byla poprvé až po 1989 s volejbalovým oddílem ("tour" po Evropě autobusem, spali jsme, kde se dalo), letadlem letěla ve 20 rovněž díky sportu (to už po tom přestupu), moji rodiče letěli letadlem poprvé ve svých životech až později než já (tedy dopravním letadlem, taťka byl na vojně parašutista ). Ale na dovolenou jsme jeli každý rok, jenom holt v Čechách. Někdy pod stan, někdy do chaty půjčené od vzdálených příbuzných, nebo různé pobyty od zaměstnavatelů našich atd.
Co je dneska asi výrazně horší než před 30 lety, jsou rozdíly mezi chudými a bohatými a frustrace z těch rozdílů. A velké náklady na bydlení, na druhou stranu generace našich rodičů měla základní problém, aby vůbec měla kde bydlet - dnes nevím o nikom, kdo by žil po svatbě s dítětem ve svém vlastním dětském pokoji ve 3+1 rodičů - ani sociálně slabé rodiny, podle mého ...