Na začátku prvního ročníku nám řekli, že je spočítáno, že od této chvíle se naučíme asi 10 000 slov a slovních spojení, které jsme dosud neznali. Prostě jsme se od té doby učili uvažovat a komunikovat v trochu jiném jazyce, protože ten dosavadní pro ty potřeby není dostačující. Mnoho anatomických pojmů taky v češtině nepoužíváme, ačkoliv existují, protože je nepoužívají ani laici.
Na a ono je potom těžké to do běžného jazyka nějak přeložit, zaleží na individuálních schopnostech. Znala jsem kolegu, který nedokázal příbuzným pacienta vysvětlit vůbec nic. Tedy on si myslel, že jim to řekl, ale oni odcházeli bezradní a nepoučení. Protože to si navíc vůbec nemusíš uvědomovat, že vlastně mluvíš v řeči, která je ostatním nesrozumitelná. Paní s Downovým syndromem třeba při velké vizitě před šéfem řekl: "Převeďte nám chůzi.". Ta chudák seděla dál na posteli. Tak jí říkám: "Boženko, obuj si papučky a pojď." - No a šla, samozřejmě...