Dneska je to pro mne extra citlive tema. Nadrzovani urcite ne, nic takoveho nedelam, nikdy jsem neslysela ani naznak toho, ze by si to deti myslely. Poradkumilovnost je v genech, ja vyrostla v domacnosti, ktera se podobala ukazkovemu bytu, nikde ani smitko (na 250 metrech ctverecnych, plus dve technicka stejne velka patra, plus 2000 metru opecovavane zahrady), ja jsem neporadna, mimo kuchyni nesystematicka a neschopna buzerovat k poradku ostatni). Deti se spis jevi jako ja, ale to se jeste muze ukazat jinak ve vlastni domacnosti. Naopak nespolecenskost by mi vycitana byt mohla, spis dcerou nez synem.

Na dokonalost si nehraju, nejsem rozhodne perfektni v nicem. Nepocitam s tim, ze jsem si porodila vlastni kopie, takze predpokladam, ze maji a budou mit jiny pohled na to, co je dobry rodic. Skutecne nikdy je nesrazim, nekritizuju, nebuzeruju a neshazuju to, co pripada dulezite jim. Mozna mi v dospelosti reknou, ze trochu buzerace by byly privitaly, co ja vim