Víkendovej otec je prostě něco jiného, je to víc jako být na návštěvě, tj. dítě si uvědomuje, že třeba volnější režim je možný proto, že je to "výjimečně". Ta změna prostředí vůči standardu je krátkodobá, dá se to spíš ustát. Při střídavce jsou to víc rovnocenná prostředí a pokud fungujou odlišně, tak je to pro psychiku děsně náročné. Já osobně blbě nesla i dlouhodobé hlídací pobyty u příbuzenstva, protože věci jako jiná večerka, jiná doba jídla, jiná jídla apod. mě strašně iritovaly. Být nucena dlouhodobě přecvakávat, tak si asi hodím mašli. Nejvíc mi vyhovovalo období, kdy jsem za tátou chodila několikràt v týdnu na pár hodin po škole, a pak domů. Skončilo to, když se odstěhoval na jiný konec státu, pak už byly jen prázdninové dlouhodobější pobyty, to už mi bylo přes 14 a nikdo mi nic nediktoval, ale přispůsobit se rodině se zcela jiným rytmem a stylem života teda bylo náročné a ke konci už jsem nervama málem lezla po stěnách. Z představy, že dneska bych byla nucená tohle pravidelně střídat, mi naskakujou pupínky.