Dari já nebydlím v Praze ani v žádném satelitu, bydlím ve dvoutisícové obci v Beskydech. Cestou do práce jedu 30km převážně přes les, kde bych ho mohla vysadit tak leda u krmelce. V jedné obci škola je, ale já odjíždím do práce v 5:15 (což ty asi ve svém oboru neznáš) - to asi školákovi moc nepomůžu...
Manžel jezdí zase na opačnou stranu, taky skoro 30km, někdy jezdí už v 5ráno, jindy se domů z práce až odpoledne vrací (mívá i 12h nebo 16h směny). Prostě všem dětem rodiče taxikařit nemohou, pokud si chtějí udržet práci.
Syn chodil na naši vesnickou školu, kde byl přístup naprosto otřesný už od první třídy nebo vlastně už od školky. Ale třeba dcera tytéž instituce absolvovala úplně v klidu, měla dobrý kolektiv ve třídě, navíc byla výborná studentka a často reprezentovala školu, takže vyčnívala spíše v dobrém světle.
Momentálně syn dojíždí busem tři zastávky do sousední obce, logisticky to zvládá (za ty tři měsíce mu jednou ujel autobus), škola v sousední obci je násobně větší, je spádové pro okolní vesničky, kde mají jen první stupně. Přístup učitelů se mi tam zdál na začátku lepší (posadili ho před katedru, ne dozadu do kouta jako v minulé škole, celý den přítomná asistentka...) Nicméně to prostě zase nějak začíná gradovat, začínají se kupit poznámky, špatné známky ani neřeším, každých pár dní mail od třídní a kouzelná formulka "domluvte mu" .