Můj dědeček, tátův otec hrál karty v hospodě. Byl to vynikající pekař, hlavně jeho trubičky byly proslulé, lidí za ním jezdívalo že široká daleka. Dědeček byl i pilný, pracovitý, jenže všecko, co vydělal, prohrál v kartách. Měl jen pronajatou pekárnu a pronajatý malý plesnivý domeček, nikdy se nevzmohl ani na žádného učně. Táta si vzpominal, jak ho jeho maminka coby malého kloučka posílala za otcem do hospody Běž pro taty do hospody, ať de dom a plakala. Sama pro něho jít nemohla, byl na ni zlý a nadával ji. Táta tak nenáviděl karty, že se u nás nesměl hrát ani Černý Petr.