Alergie jsou nevyzpytatelný mrchy. Já mám asi tak od dvanácti let alergii na trávy. V pubertě a mládí to byl děs - spojivky, kýchání, rýma. Pak to trochu polevilo, ale od půli května do půli července do přírody jedině s kapesníkem, ucpaný nos, vodnatá rýma, kýchání. Záleželo, jak dlouho jsem v inkriminovaném období byla venku - tzn. v přírodě. Když jsme trávili víkend "na chalupě", tak neděle už byla hodně krutá. No a pak jsme se na tu "chalupu" nastěhovali, jsem tam denně a mám od smrkání a kýchání pokoj. Jako když utne. A to mi bylo právě okolo čtyřiceti let.
Můj muž má taky alergii na trávy, ale po padesátce se mu zmírnila. Jenže dostal silnou jarní alergii - na břízy, lísky apod. Takže si "užívá" únor a březen.
Na zvířata naštěstí alergii nemáme, proto máme králíky, kočky, psy, morčata, ptáky, roztoče...

Ale pokud bych věděla, že mám na nějaké zvíře alergii, zvíře bych si odpustila. Sice, jak řekla jedna alergoložka - buď si zvyknete nebo umřete. Ale to zvíře si to nezaslouží a navíc není povinnost mít psa. Jenže když chci, tak můžu ,což !?.