77krasko, já když vzpomínám na svoje první zaměstnání od r. 1982 do r. 1985, tak jsem měla báječné kolegyně, se kterými byla legrace, kolikrát jsme měly úplné záchvaty smíchu, měly jsme i super vedoucího, který už musel být samozřejmě v KSČ, ale i tak byl bezvadnej, byl mladej, měl dlouhý vlasy,byla s ním sranda, když v létě neuvařila jídelna, tak nám kolikrát uvařil i oběd. Co jsme se spolu nakecali a nasmáli a vždycky se postavil na naši stranu, i když jsme třeba udělali chybu. A my se zase snažili pracovat jak nejlíp jsme dokázali a ty chyby nedělat. Co byla ovšem tragédie byl vyšší menedzment a vedení. To byli sami s bidou vyučení chlapi, kteří byli úplně blbí, ale měli rudou knížku - dělnické kádry. Ti ten komunismus zrali a byli jedna ruka s estébákamá a podobnou svoloči. Ty jsme nenáviděli a měli jsme z nich strach a zároveň jsme věděli, že pokud tohle povede naši společnost, tak se nikdy nic nezmění a když tak jen k horšímu. To mě strašně deprimovalo a proto, ač se mi jinak ale v práci dost líbilo, jsem se těšila na mateřskou a naplánovala jsem si rychle i druhý dítě, ať jsem co nejdýl odtamtud pryč. No a přišla revoluce.