Sedmi,
já nastoupila do práce v roce 88, protože jsem se nedostala na vysněnou vejšku.
Byla to práce, kterou jsem nikdy nechtěla dělat a nikdy byc ji nedělala, pokud byhc nemusela mít v občance to blbý razítko.
Vedlo to k tomu, že jsem začala revoltovat, proti všemu. Dělala jsem si co chci,do práce jsem nechodila včas, kažej den noční tahy, každej den pokud možno jinej chlap, kamarádky, chlast, zábava, malý politický protesty, velký nepolitický protesty proti všemu. A pak jsem ze všeho blila, i ze sebe. Ze života, ze všeho.
Naštěstí jsem věděla, že se na tu vejšku dostanu, příští rok.
Nechtě jsem bejt zaměstnaná, nechtěla jsem mít razítko, chtěla jsem buď studovat nebo cestovat, učit se jazyky.
Nešlo to, musela jsem chodit do práce.